Kostel svatého Jakuba v Jičíně: Valdštejnův chrám

Kostel svatého Jakuba Většího stojí na jičínském náměstí bok po boku se zámkem a od našich apartmánů v Markově ulici je to stejná procházka jako na zámek – necelých šest minut. Kdo prochází kolem poprvé, obvykle netuší, že se dívá na chrám, který měl podle plánu Albrechta z Valdštejna patřit k nejokázalejším v celých Čechách. Fasáda kostela navíc svým měřítkem záměrně soupeří se sousedním zámkem – ani jedna stavba neměla druhou zastínit, obě měly společně demonstrovat sílu vévodova nového rezidenčního města.

Kostel jako součást vévodova velkého plánu

Valdštejn nestavěl v Jičíně jen svoje sídlo. Když se v roce 1624 rozhodl udělat z města hlavní rezidenci frýdlantského vévodství, povolal sem jezuitský řád a nechal pro něj postavit kolej i nový chrám – dnešní kostel svatého Jakuba Většího. Práce probíhaly mezi lety 1627 a 1651, tedy i řadu let po vévodově smrti, protože stavbu takového rozsahu se nepodařilo dokončit za jeho života. Na plánech se podíleli titíž italští architekti jako u zámku, Andrea Spezza a po něm Niccolò Sebregondi, a je to na stavbě znát – kostel i zámek spolu tvoří jeden raně barokní celek, ne dvě oddělené budovy.

Nejlíp je to vidět na Valdštejnské lodžii, krytém podloubí, které kostel doslova propojuje se zámkem. Vévoda si ho nechal postavit, aby se mohl na mši dostat suchou nohou přímo z paláce, bez ohledu na počasí – a tahle chodba tu stojí dodnes jako připomínka, jak úzce vévoda propojil svou moc světskou s tou duchovní.

Jezuitská kolej vedle kostela

Kostel netvořil izolovanou stavbu, ale součást rozsáhlého jezuitského areálu. Hned vedle chrámu stojí bývalá jezuitská kolej, kterou řád obýval až do zrušení jezuitského řádu v roce 1773. Budova později sloužila různým školským účelům a dodnes v ní sídlí jičínské gymnázium, takže kolem kostela denně procházejí generace studentů, podobně jako tomu bylo před třemi sty lety. Právě propojení kostela, koleje, lodžie a zámku dělá z jičínského náměstí jeden z nejucelenějších raně barokních komplexů v Čechách – žádná z těchto budov nevznikla samostatně, všechny byly součástí jediného vévodova plánu na okázalé rezidenční město.

Co uvidíte uvnitř

Interiér kostela je typicky raně barokní – výrazný hlavní oltář, boční kaple, malovaný strop a varhany, které patří k cenným nástrojům v regionu. Kostel dnes slouží jako děkanský, tedy hlavní farní chrám Jičína, takže se tu koná i běžný nedělní provoz, ne jen prohlídky. Pokud přijedete o víkendu na mši, prohlídku si radši naplánujte na jiný čas dne, ať nikomu nepřekážíte.

Kostel v životě města

Kostel nežije jen z turistických prohlídek. V létě se tu pravidelně konají varhanní koncerty, které využívají výbornou akustiku barokní lodi, a v prosinci bývá kostel součástí adventních trhů na náměstí – lidé sem po nákupu punče a perníku zajdou na chvíli ohřát se a ztišit. Zvony ve věži odbíjejí dodnes celému Jičínu čas, takže i když na věž nevyrazíte, jejich zvuk vás na náměstí i v okolních uličkách doprovodí každou celou hodinu.

Výstup na věž s výhledem na celé město

Tohle je důvod, proč sem hosté chodí opakovaně – kostelní věž je přístupná veřejnosti a vede na ni přes sto schodů úzkým točitým schodištěm. Nahoře se otevírá jeden z nejhezčích pohledů na Český ráj z celého Jičína: pod nohama střechy náměstí a zámecké nádvoří, v dálce siluety Zebína, Veliše, Bradlece a za jasného počasí i Tábora a Kozákova. Je to výhled, který z ničeho jiného v centru Jičína nezískáte, a stojí za těch pár desítek schodů navíc.

Cesta nahoru vede kolem zvonice, takže těsně před vrcholem uvidíte i uslyšíte zvony zblízka – pohled, který se z náměstí nikdy nenaskytne. Úzkými okénky na každém mezipatře prosvítá světlo a schodiště se postupně zužuje, takže objemnější batoh je lepší nechat dole u pokladny. Nahoře je ochoz obehnaný zábradlím a pletivem, aby byl výstup bezpečný i pro méně zdatné návštěvníky, prostor je ale malý a najednou se sem vejde jen hrstka lidí.

Věž bývá otevřená hlavně v sezóně, zhruba od dubna do října, a to ve všední dny dopoledne a odpoledne, o víkendu podle aktuálního rozpisu – ten raději ověřte v infocentru v zámku, protože se může měnit podle počasí a obsazenosti farnosti. Vstupné je symbolické, řádově pár desítek korun, děti mívají zlevněné.

Kdy na věž vyrazit

Nejlepší světlo na fotky mívá věž v podvečer, hodinu až dvě před západem slunce, kdy střechy náměstí zlátnou a stíny prodlužují siluety okolních kopců. V poledne bývá naopak výhled nejostřejší, protože slunce stojí vysoko a nesvítí přímo do objektivu směrem k zámku. Vzhledem k točitému a úzkému schodišti počítejte s tím, že výstup není vhodný pro kočárky ani pro každého se strachem z výšek – zábradlí je, ale prostor je těsný. Na jaře navíc z výšky uvidíte kvetoucí sady na okraji Jičína, na podzim zase barevné koruny stromů v Libosadu pod zámkem – výhled se tak podle sezóny pokaždé trochu promění.

Praktický tip závěrem

Kombinujte návštěvu věže s prohlídkou zámeckého nádvoří hned vedle – vstupenky se prodávají odděleně, ale oba objekty stojí na jednom místě, takže ušetříte čas na přesun. My hostům doporučujeme jít nejdřív na věž, dokud mají síly do schodů, a teprve pak si v klidu projít zámek a muzeum – po výstupu totiž oceníte i pomalejší tempo na rovné zemi. A pokud vám den nevyjde a na věž se nedostanete, zajděte se aspoň podívat dovnitř kostela – je přístupný i mimo bohoslužby a vstup do lodi je zdarma. Přesné otevírací hodiny se mírně liší podle toho, kdo zrovna má farní kostel na starosti, takže poslední aktuální informaci vždycky najdete vyvěšenou na dveřích kostela nebo přímo u nás na recepci.